Tátova volha

SPOILER! Velmi slušný příklad kvalitního zpracování tématu, kdy "cesta je cílem". První polovinu až dvě třetiny průměrná záležitost, více smutná, než veselá (v podstatě jen při návštěvách bývalých milenek v podání našich prvotřídních hereček). Ale moc se mi líbil závěr, hlavní rozuzlení se ztraceným synem a otevřený konec, kdy vlastně není vůbec důležité, jak onen Tomáš vypadá, ale že matka s dcerou si spolu na cestě všechno vysvětlily a ujasnily a na divákovi rovněž zůstalo, jak to dopadne mezi Terezou a jejím manželem. Za mě palec nahoru, myslím, že kápne nějaká nominace či cena, nejvíce favorizuji Martina Myšičku ve vedlejší roli. (17.09.2018)

„VEZMEME SI TÁTOVO AUTO A POJEDEM SE PODÍVAT NA JEHO MILENKY…“ /// Začínáme funusem (jakoby…) a pak (místo pozůstalosti) řešíme tajemství. Tátovo (jako toho mrtvýho…). Česká roadmovie. Dcera s matkou v nebožtíkově volze na cestách… nejde ani tak vo ženský (navštívený rodiny), ale vo ně dvě. „Já vím, že jsem nikdy nebyla ideální máma…“ A co jako já s tím? Lidi, co neměli ideální mámu, asi slzej…, ti druzí možná taky, ale zřejmě nad tou snahou o ztřeštěnost. Snahou… Balzerová podobá se Vilmě (Vejdělku… kurva, přece to nemůžeš furt recyklovat…) a víc než ftipný je to… spíš teda asi dojemný. Takže dramatický. Vejdělka zřejmě čeká Hřebejkův osud. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nechápu, proč si lidi namlouvaj záznamník. 2.) Nevím, jak se mám vypořádat se smutkem a rakem. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (20.10.2018)

Tatianě Vilhelmové nemůžu přijít na chuť a nesedla mi ani v tomhle filmu. To, jak se její postava chová ke svému muži, Martinu Myšičkovi, je příšerný. Nezachrání to ani Eliška Balzerová a road movie po bývalých láskách. Rozumím, že to chtělo být veselé, ale až na Bolka a Milku to bylo spíš hodně rozpačité, šablonovité a očekávatelné. Zlatý Ženy v pokušení. S Thelmou a Louisou se to nemůže srovnávat už vůbec. (05.06.2019)

Jednu hvězdu za malebnou Smutného kameru (ale to se u šestinásobného držitele Českého lva v této disciplíně dalo očekávat) a jeden zábavně černohumorný dialog mezi někdejšími rivalkami v podání Balzerové a Cibulkové. Tolik k těm lepším věcem. A k těm horším... kde začít? Třeba v největší bolesti českého filmu, žánrové nevyhraněnosti. Chvilku se Tátova volha tváří jako antická tragédie (což podporuje tklivá klasická hudba), chvilku jako road movie, pak zas jako komedie... Postavy jsou jen načrtnuté figurky. Mužské role - všehovšudy dvě - jsou slabošské, ženské zase pouze karikatury na jednotlivé lidské typy. Slaboučký scénář předepisuje nějaké hraní jen Balzerové s Vilhelmovou, přičemž obě na mě působily, jako by je to ani nebavilo. Hlavní téma, jak si lidi vzájemně lžou, se v závěrečné katarzi odbude slovy "už mi nikdy nelži" a je hotovo. Hm. A humor za něco stojí, jen když sem tam (ale samozřejmě bezpečně a málo, aby se divák náhodou neurazil) sklouzne k trochu černějším tónům. No a ten product placement... ach jo. Já chápu, že u nás se bez něj peníze na film sehnat asi nedají, ale mně tak moc okatej PP prostě strašně vadí. Upřímně, to ať raději český film zajde na úbytě a zhyne, než aby se z něj stala hodinu a půl trvající reklama. A tam se přesně směřuje. (28.02.2018)

dalo by se řící,že tohle je typická Vejdělkovina....není to ani komedie,ani regulérní drama,není to ani vyložená blbost,ale ani žádný skvost který by člověk musel vidět opakovaně.Tátova volha se pozvolna rozjíždí,aby se pak překlopila v koukatelnou oddechovku se střídáním nálad.Škoda,že konec (alespoň pro mě) vyšuměl do ztracena...50% (01.09.2018)