Občanská válka

Lepší než jsem čekal, to rozhodně. Především po režijní stránce, Garland předvádí děsivé a nepříjemné výjevy, které se dostanou pod kůži. Žádné stylové přestřelky, místo toho nepříjemné rány z kovových hlavní a všeobecné neštěstí. Dění je zachyceno vskutku realisticky a s dobrým ozvučením má člověk někdy skoro husí kůži. Druhá věc už je scénář, který zas takový banger není. Dostaneme rychlé vysvětlení, proč vlastně válka zhruba probíhá a poté se hned posouváme k různým výjevům z ní. Garland nesděluje nic nad rámcem toho, že válka je špatná a novináři v ní jsou tak trochu sebevražední blázni. Nic víc, bohužel. Politické komentáře nebo něco z podobného ranku nelze čekat. Amerika je tam čistě pro efekt a děj by se mohl odehrávat prakticky kdekoliv na světě. Hodnocení ovšem musí být kladné, jelikož intenzita zážitku dokáže převýšit jistou obsahovou prázdnotu. (18.04.2024)

Vybavte si tři roky starou událost, kdy trumpovská lůza se vehnala do Capitolu. Garland tohle téma, tenhle společenský rozkol, citlivou a promyšlenou režií rozvádí do takových oddělených minipříběhů, s náhodnými lidskými jedinci, kteří zabíjejí, protože „pravá Amerika, kurva“, a všechno to sledují hlavní hrdinové, novináři, na své cestě do Washingtonu. Dokud je film poctivou road movie, se spoustou ikonických scén, je to skvělé. Bohužel v závěru Garland přehodí výhybku a s příchodem do D.C. se z toho stane regulérní válečný film, který svým vyústěním a zúčtováním mi přišel jako Garlandova manýra. Nejenom, že mě to v závěru nechalo chladným, ale dokonce jsem si řekl „a to je všechno, Alexi?“. Škoda, tady byl náběh na filmovou událost roku, no a není. Za působivou tíseň a rozčarování z lidského pokolení v prvních dvou třetinách ale pořád poctivé 4 hvězdy (bez pruhů). (19.04.2024)

Občanská válka je pro Alexe Garlanda návratem k osvědčenému schématu, kdy skupina postav putuje „nelidskou“ krajinou za nejasným cílem, nicméně oproti 28 dní poté, Anihilaci a potažmo i Sunshine se britský filmař nyní zabývá poměrně přízemním a docela realistickým scénářem. Já ho vždy vnímal jako velmi schopného žánrového tvůrce a od jeho nejnovějšího počinu jsem taky dostal, co jsem čekal, tedy solidní jednoduchou žánrovku. Nečekejte nic komplikovaného ani kdovíjak hlubokého. Poměrná přímočarost mi však vlastně u Garlanda sedí daleko víc než artistní symbolika jeho předchozích dvou počinů, čímž zároveň neříkám, že by na ni Občanská válka zcela rezignovala. Pokud bych měl něco vytknout, jsou to některé až příliš očividné vizuální volby - ve snímku, kterému by vzhledem k tématu nejvíc slušelo nějaké hodně neučesané a skoro dokumentaristické pojetí, se až příliš často režisér snaží postavy snímat ve vší symetrii uprostřed záběru, jak kdyby byly ve filmu Wese Andersona, a do konceptu se to úplně nehodí. Oproti tomu cením, že ve scénáři Garland nesáhl po nějakém nízko visícím ovoci a nerozhodl se film v jádru nějak jednostranně politizovat, takže se dočkáváme vyrovnané a hlavně nečernobílé podívané. (16.04.2024)

Hodnocení filmu pro mě bylo snadné a nemusela jsem o něm ani přemýšlet. Horší to bylo s napsáním komentáře. Jak ho pojmout. A co vlastně napsat, protože Občanská válka nedává divákovi odpovědi na jeho otázky, které u něj během sledování vzniknou. Stejně jako se nesnaží jakkoliv soudit situaci a to, jak se postavy chovají, a co dělají. Celé je to na jednu stranu zároveň hnusný s problesky krásy, ale zároveň krásný s problesky hnusu. Skoro až odosobnělé, ale zároveň hluboko do nitra se sílou uhodit. Možná proto je asi dost náročný sledovat to postupné prohazování rolí. ("Vyfotila bys mě během toho, jak umírám?" ... "Co myslíš?") Protože Občanská válka je strašně dobře natočený film. Ta kamera byla prostě jako z jinýho světa a občas bylo pekelně děsivý, jak moc blízko tomu všemu jsem se cítila. Až nepříjemně blízko, ale utéct jsem nechtěla. Přesně, film si hraje s divákem úplně stejně jako postavama jejich práce. Tedy, pokud jsou schopni vnímat ten moment, kdy už to není jenom práce, ale zároveň určitý postoj a jejich změněné vnímání světa, které schovávají za "je to jenom práce" postojem. Stejně jako se tady pracuje s hudbou a veškerymi zvuky. Tohle byl prostě komplexní zážitek. A ta nejhorší část je právě to, že základ sice odkazuje na jednu konkrétní událost, ale zároveň je univerzálně použitelný vlastně kamkoliv. Bráno optikou právě novinářů, kteří jsou tady vykreslení...no takhle. Opět bez odsuzování. A bez snahy hledání odpovědi na tu nejdůležitější otázku, která v každém musí zákonitě vzniknout. A to jsou podle mě důležité věci, na které by se nemělo zapomínat. Poslední záběr je už jenom třešničkou na tomhle zvraceném dortu zvaném "Náš svět". Tři, dva, jedna...úsměv. No, já jdu dokoukat ten naivní romatickej seriál, ať se mi srovná hlava... (20.04.2024)

Na poslední chvíli stíhám v kině a jsem hodně rád (bravo A24). Dlouho jsem neviděl tak úchvatný vizuální cukrátko, takže zatímco řada lidí dopředu politicky hrotila a divoce spekulovala, tak tady to je předně varovný umělecký počin (ze středové pozice) a předmět post-imperiální občanské války zůstává spíše na implicitní rovině, tj. bez větších detailů konfliktu a jeho příčin. Garland i přesto mistrovsky naráží na téma polarizace společnosti a eroze demokracie, rizik fašismu a nebezpečné role médií. A sám dystopický obraz USA je síla. Na hraně 4 a 5 hvězd. (20.05.2024)