Dějiny amatérského loutkářství ve Velkém Meziříčí lze dělit na dvě základní období podle zřizovatele. První je Sokolské, druhé odborné a kulturní. Z našeho města jsou dochovány např. informace z roku 1927, kdy se 12. listopadu uskutečnilo loutkové představení hry "Princezna žába". Zrodem systematické loutkařské činnosti se stalo vystoupení profesionálního zájezdového souboru prof. Skupy v květnu 1933. První představení se uskutečnilo 7. října 1933 na jevišti sokolského sálu na náměstí.
Od sezony 1933/34 do skončení sezony 1940/41 byla až na malé výjimky uskutečňována představení každou neděli od října do dubna následujícího roku. V počátečním období okupace (1939-1941) došlo k podstatnému zdokonalení scény i zavedení hudebního doprovodu. Novinkou se stalo maňáskové divadlo. Typickým doprovodným prvkem loutkových představení od roku 1933 bylo doplnění filmovou groteskou a týdeníkem. V polovině roku 1941 však došlo k zákazu veškeré činnosti Sokola a zabavení jeho majetku. Nebyl to však úplný konec. Hrálo se v soukromí. Důležitou osobností již od poloviny třicátých let byl arch. Vladimír Neumann, který navrhoval scény her, ale i vyřezával loutky a podporoval divadlo zvláště po roce 1941. V krátkém období obnovení TJ Sokol po roce 1945 nevznikl již loutkářský odbor. Sokol ve své původní podobě na konci čtyřicátých let již neexistoval. Město tím ztratilo původní kulturní zázemí.
To si roku 1951 uvědomil i tehdejší ředitel slibně se rozvíjejícího podniku Kablo, Bohumil Sivera a hledal náhradu v činnosti odborů. V závodním klubu Kablo tak vznikly mimo jiných i kroužky loutkářský nebo taneční (soubor Vysočina). U znovuobnovení činnosti loutkohereckého souboru ve Velkém Meziříčí tak při tehdejším ROH (Revoluční odborové hnutí), v Kablu stáli tři lidé: Mirek Rosa, s technickými a organizačními schopnostmi, Jasna Mikulášková, která se s touto činností již setkala, neboť oba rodiče byli amatérští loutkaři a Václav Slabý. K nim později přibylo asi dalších sedm lidí (Miroslav Chlouba, Zdena Plačková, Kolomazník, František Bernereiter, Marie Maloušková, Ludmila Zahálková, Hugo Wehrenberg). Představení hráli s 35 cm loutkami v prostoru učňovské školy na Poříčí, v dřevěné stavbě na nádvoří. Vedoucím souboru se stal Miroslav Rosa. Hry pocházely od otce Jasny Mikuláškové pana řídícího Milostného (bývalého amatérského loutkaře), kulisy namaloval Mirek Rosa. Představení byla každou sobotu, hrálo se bez předcházejících zkoušek. V tomto období vyjížděli velkomeziříčští loutkaři i do okolních vesnic a škol s tzv. mobilním divadlem.
V roce 1955 se divadlo stěhovalo do sálu na Obecník. Po odchodu M. Rosy převzal vedení souboru Hugo Wehrenberg. Po celou dobu loutkové divadlo velmi podporovali i ředitelé Kabla (p. Sivera, p. Peřina, p. Hanák, Ing. Minařík, Ing. Tvarůžek). V tuto dobu se začaly pořizovat nové loutky a kulisy, vše zajišťovalo odborné družstvo Moravská ústředna v Únanově u Znojma, vedené p. Maškem. Loutky měly 2 m úvazy, což velmi ztěžovalo jejich ovládání. I tak se pro děti hrálo každou sobotu.
Rok 1977, díky úsilí ředitele JKP Ivana Vítka a Huga Wehrenberga, našlo loutkové divadlo konečné působiště na speciálně upravené scéně v JKP. Loutkové divadlo bylo tehdy svým zázemím jedním z nejmodernějších divadel v Jihomoravském kraji. Po náhlém skonu Ivana Vítka se stala ředitelkou JKP Marie Belatková. Díky její podpoře se i nadále loutkové divadlo mohlo rozvíjet.
Nečekaný a nepříjemný úder do činnosti souboru zasadila povodeň v roce 1985. Zaplaven byl sál i jeviště kulturního centra. Vzhledem k zavěšení loutek u stropu se však většina z nich zachránila. Odplavaly pouze právě využívané loutky k pohádce Míček Flíček. Téměř všechny zničené loutky byly nahrazeny novými, nově byly zakoupeny i opony a sedačky v hledišti. Bohužel v tu dobu přišel loutkoherecký soubor také o svoji kroniku, vedenou od roku 1951. Po revoluci byly veškeré archivní dokumenty a fotky v JKP zlikvidovány. Je velmi obtížné dohledat veškeré informace o vzniku a působení loutkového divadla v té době. Většina informací pochází od samotných zakladatelů paní Jasny Mikuláškové, pana Václava Slabého, bývalé ředitelky JKP Marie Belatkové a dalších.
Po roce 1991 spadá loutkové divadlo pod městské kulturní středisko Jupiter club, s.r.o. Na Malé scéně Jupiter clubu se hraje loutkové divadlo dodnes. Další přerušení činnosti nastalo v sezóně 2013 (září–prosinec) z důvodů rekonstrukce a přestavby velkého sálu Jupiter clubu.
Vedoucí souboru Hugo Wehrenberg, obětavý a umělecky nadaný vedoucí, působil v této funkci až do jara 2001 s malou přestávkou. Z jeho rukou převzal štafetu Zdeněk Svoboda, který využíval bohaté režisérské a organizační zkušenosti, získané z divadla živých herců. V roce 2010 se ujímá režie a vedoucí funkce Kateřina Maloušková.
V roce 2024 udělilo zastupitelstvo města Velké Meziříčí in memoriam cenu města Zdeňku Svobodovi a v roce 2025 Václavu Slabému, tento akt upřel pozornost veřejnosti na bohatou historii loutkového divadla a celoživotní oddanost jejich členů.
Zpracovala Kateřina Maloušková, A. Dvořák
